Představte si ten pocit... Odcházíte z fotostudia a přes rameno máte tašku. Jsou v ní fotky. Vaše portréty. Jdete po ulici. Lidé, které potkáváte nemají nejmenší tušení, co si v tašce nesete. A vás to přitom naplňuje krásným pocitem spokojenosti. Zatím je to takové malé tajemství. Nesete si ho domů a víte o něm jenom vy.
Cestou ještě skočíte rychle do krámu něco nakoupit. Ale jen rychlý nákup. Nechcete se zdržovat, protože už se těšíte domů. Až si v klidu sednete a fotky si znovu prohlédnete. Důkladně. A pomalu. Ani se vám totiž nechce uvěřit, že ten krásný pocit, který v sobě máte, je opravdový. Že by pár fotek mělo takovouhle sílu? Rohlíky do tašky dáte velmi opatrně. Hned vedle si přece nesete svůj poklad. Nesmí se mu nic stát.
Možná jedete autem. Taška s fotkami leží na sedadle spolujezdce. Když stojíte na červené, je to tak lákavé. Teď je přece chvilku čas. Chcete se jen rychle mrknout. Letmo se podívat a posílit ještě trochu víc ten pocit spokojenosti. Radosti. Těšení se. Ale už na semaforu skáče zelená a je třeba jet a nezdržovat provoz.
Pak přijdete domů. Zouváte se a už je možnost fotky vyndat a prohlédnout si je. Ale najednou to odkládáte. Ještě pověsíte bundu, uklidíte nákup. Fotky leží v obýváku na stolku a čekají na vás. Ale vy místo prohlížení najednou ještě poklidíte pár kousků oblečení, které ležely na křesle. Umyjete hrnky od snídaně. Jako byste si ještě chtěla prodloužit a užít tu chvíli, kdy se těšíte a jste zvědavá.Ty fotky, a to jak na nich vypadáte, je pro vás důležité. Je to důležitá chvíle a proto na ni chcete mít dokonalý klid. Nakonec si ještě uděláte kafe. Krásně voní a vy se konečně posadíte do křesla a vyndaváte jednu fotku za druhou. Pomalu je prohlížíte, zkoumáte, jestli vám někde něco nepřebývá, nebo nechybí :-) Ani po důkladném prozkoumání nic nenajdete. Jste to vy. Krásná. Nádherná. Na rtech se vám vytvoří jemný úsměv. Ani o tom nevíte, že se usmíváte. Zaplavuje vás příjemný pocit. Já osobně si myslím, že to je sebeláska. Díváte se na své fotky a cítíte, jak se máte ráda. Do očí vám trochu jdou slzy. Jste dojatá. Možná je to trochu lítost nad tím, že se takto ráda běžně nemáte. A najednou se na fotce díváte sama sobě do očí a zaplavuje vás pocit štěstí.
Tu, která se vám líbí nejvíce, si vystavíte v ložnici na komodu. Bude vás těšit, kdykoliv kolem ní projdete. A až si na ní přivyknete, vyměníte ji za jinou. A ten pocit lásky sama k sobě, který jste cítila, když jste si fotky přinesla domů, ten už vám zůstane. Navždy.
Cestou ještě skočíte rychle do krámu něco nakoupit. Ale jen rychlý nákup. Nechcete se zdržovat, protože už se těšíte domů. Až si v klidu sednete a fotky si znovu prohlédnete. Důkladně. A pomalu. Ani se vám totiž nechce uvěřit, že ten krásný pocit, který v sobě máte, je opravdový. Že by pár fotek mělo takovouhle sílu? Rohlíky do tašky dáte velmi opatrně. Hned vedle si přece nesete svůj poklad. Nesmí se mu nic stát.
Možná jedete autem. Taška s fotkami leží na sedadle spolujezdce. Když stojíte na červené, je to tak lákavé. Teď je přece chvilku čas. Chcete se jen rychle mrknout. Letmo se podívat a posílit ještě trochu víc ten pocit spokojenosti. Radosti. Těšení se. Ale už na semaforu skáče zelená a je třeba jet a nezdržovat provoz.
Pak přijdete domů. Zouváte se a už je možnost fotky vyndat a prohlédnout si je. Ale najednou to odkládáte. Ještě pověsíte bundu, uklidíte nákup. Fotky leží v obýváku na stolku a čekají na vás. Ale vy místo prohlížení najednou ještě poklidíte pár kousků oblečení, které ležely na křesle. Umyjete hrnky od snídaně. Jako byste si ještě chtěla prodloužit a užít tu chvíli, kdy se těšíte a jste zvědavá.Ty fotky, a to jak na nich vypadáte, je pro vás důležité. Je to důležitá chvíle a proto na ni chcete mít dokonalý klid. Nakonec si ještě uděláte kafe. Krásně voní a vy se konečně posadíte do křesla a vyndaváte jednu fotku za druhou. Pomalu je prohlížíte, zkoumáte, jestli vám někde něco nepřebývá, nebo nechybí :-) Ani po důkladném prozkoumání nic nenajdete. Jste to vy. Krásná. Nádherná. Na rtech se vám vytvoří jemný úsměv. Ani o tom nevíte, že se usmíváte. Zaplavuje vás příjemný pocit. Já osobně si myslím, že to je sebeláska. Díváte se na své fotky a cítíte, jak se máte ráda. Do očí vám trochu jdou slzy. Jste dojatá. Možná je to trochu lítost nad tím, že se takto ráda běžně nemáte. A najednou se na fotce díváte sama sobě do očí a zaplavuje vás pocit štěstí.
Tu, která se vám líbí nejvíce, si vystavíte v ložnici na komodu. Bude vás těšit, kdykoliv kolem ní projdete. A až si na ní přivyknete, vyměníte ji za jinou. A ten pocit lásky sama k sobě, který jste cítila, když jste si fotky přinesla domů, ten už vám zůstane. Navždy.
Komentáře
Okomentovat