Přeskočit na hlavní obsah

CERTIFIKÁT THE PORTRAIT MASTERS AWARDS & ACCREDITAION

Dnes dorazil certifikát, o kterém jsem se zmiňovala v mém posledním článku. Ocenění a druhý stupeň akreditačního programu pro portrétní fotografy The Portrait Masters MASTER. 

Jsem ráda, že se mohu účastnit soutěží, kde jsou mé fotografie posuzovány porotou složených ze zkušených a světově uznávaných fotografů. Za účast v těchto soutěžích se sice platí nemalý poplatek za každou přihlášenou fotografii, ale je to cesta, která mi pomáhá v mém fotografickém růstu. Porovnání se s těmi nejlepšími v oboru a snaha vytvořit co nejlepší dílo mne posouvají v mém umění dále a zvyšují kvalitu mé práce. To vše se promítne v mé běžné klientské práci. 

V roce 2018 jsem získala titul The Portrait Masters Associate. V lednu 2021 jsem přidala další stupeň, a to The Portrait Masters Master.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

PORTRÉTNÍ FOTOGRAFIE - HEREC FILIP ANTONIO

Na internetu byl označen za nejslavnějšího současného českého dětského herce. Také bývá někdy označován jako druhý Tomáš Holý. Nyní již téměř šestnáctiletý herec Filip Antonio začínal ve filmu ve svých čtyřech letech, a to ve snímku Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh. Hudební a herecké vlohy Filip Antonio zdědil bezesporu po své mamince - muzikálové a operetní zpěvačce a herečce Ditě Hořínkové. Mezi další známé filmy, ve kterých účinkoval, patří např. Špunti na vodě, Přání k mání, Duch nad zlato, Jak básníci čekají na zázrak nebo Kouzelník žito. Bylo mi ctí tohoto mladého talentovaného herce fotografovat.

PORTRÉTNÍ FOTOGRAFIE - HEREC VIKTOR ANTONIO

Nedávno jsem Vám zde představila fotografie herce Filipa Antonio. A dnes pro změnu přináším fotografie jeho neméně úspěšného mladšího bratra Viktora Antonio. Viktor Antonio jako pětiletý vyhrál konkurz do muzikálu Děti ráje. V současnosti ho můžete vidět například v muzikálech Kocour v botách nebo Čas růží. Z filmů bychom mohli jmenovat Anděl Páně 2, Po strništi bos, Špunti na vodě nebo Pepa. Jsem moc ráda, že jsem Filipa, Viktora i jejich maminku, zpěvačku a herečku Ditu Hořínkovou měla příležitost fotografovat. A nesmím zapomenout samozřejmě ani na jejich pejska Bertíka. Byl to ten fotograficky nejposlušnější pes, kterého jsem kdy fotila. Stačí na něj zavolat jménem a ihned pózuje.

ZPOVĚĎ FOTOGRAFKY (aneb jak jsem fotila sama sebe)

Nedávná koronavirová situace mi konečně přinesla příležitost fotografovat sama sebe. Ne, že by se dříve taková příležitost nenaskytla, ale vždy jsem si našla důvod, proč své focení ještě odložit. Stejně, jako velká část žen, mám z fotografování obavy. Není to jen teď, když už člověku přibývají šedivé vlasy a vrásky. Táhne se to se mnou už spoustu let. Už kolem věku 15ti let si pamatuju, že jsem nad tím, jak na některých fotkách vypadám, brečela a chtěla vypadat úplně jinak. Někdy po třicítce přišlo uvědomění, jak moc jsem sama se sebou nespokojená. Dost hluboké a bolestivé. Spolu s tím přišel vztek sama na sebe, jak jsem to mohla dopustit, se tak moc nemít ráda. Pak přišla zase lítost za všechny ty roky, které jsem strávila kritickým zkoumáním svého vzhledu a vyhýbání se pohledu do zrcadla nebo na své fotky. Na chvíli přišel i soucit, snaha pochopit, proč to tak bylo a pak předsevzetí, že je třeba to změnit. Nejdříve se mi podařilo přijmout mé vlnité vlasy, které nikdy nedrží tak, jak